Fondmarket.cz

Britská analytická společnost Lipper, která je stoprocentní dceřinou společností zpravodajské agentury Reuters, zveřejnila unikátní analýzu nákladů. Lipper přišel jako první se studií, která mapuje distribuční poplatky vyplácené evropskými investičními společnostmi distributorům. Jedná se o náklady, kterou jsou strhávány přímo z majetku fondu. Zveřejňování distribučních poplatků doposud není u investičních společností standardní záležitostí. Společnosti ve svých výkazech a prospektech fondů standardně zveřejňují celkové roční náklady fondu tzv. TER. Snahou agentury Lipper je právě o podrobnější rozbor a zprůhlednění ukazatele celkových nákladů TER, který obsahuje právě i distribuční poplatky.

AMERIKA JE TRANSPARENTNĚJŠÍ

Distribuční poplatky u podílových fondů jsou součástí ročního manažerského poplatku, respektive celkových nákladů fondu TER. Jsou tedy poměrně odečítány z hodnoty spravovaného kapitálu a dají se vyčíslit ročním procentem z hodnoty majetku fondu. Distribuční poplatky platí investiční společnost neboli správce fondu svým distributorům. Poplatek (odměna) přitom není vyplácena všem distributorům ve stejné výši, ale liší se případ od případu. Většinou záleží na kvalitách distribuční cesty a objemu zprostředkovaných obchodů. Poplatek se ale odvíjí i od třídy fondu v závislosti na tom, jestli je u třídy účtován vstupní poplatek nebo výstupní poplatek klesající v čase. Distribuční náklady by měly pokrývat marketing, podporu produktů a servisní služby, které poskytují distributoři klientům při prodeji fondů.

Ve Spojených státech amerických se s distribučními poplatky pracuje již delší dobu a jsou známy pod označením 12b–1fee. Označení poplatků je odvozeno ze zákona, kterým bylo investičním společnostem povoleno tyto poplatky z majetku fondu strhávat. V USA je na rozdíl od Evropy zákonem stanoveno, aby investiční společnosti distribuční poplatky, respektive 12b–1 fee zveřejňovaly v prospektech fondů vedle manažerského poplatku. Když byl poplatek 12b–1 fee v roce 1980 v USA zaveden, americká komise pro cenné papíry povolovala maximální výši tohoto poplatku na úrovni 1,25 % ročního průměrného objemu majetku fondu. Aktuálně je maximální výše poplatku 12b–1 fee stanovena na 1 % ročně ze spravovaného objemu. V Evropě není výše distribučního poplatku vzhledem k objemu spravovaného majetku nijak stanovena. Většina investičních společností tento poplatek doposud ani nezveřejňovala.

MIFID

Analytická společnost Lipper se snaží poukázat na důležitost rozkrytí těchto poplatků. Nejedná se přitom pouze o distribuční poplatky, ale například i o administrativní poplatky. Investoři by totiž měli vědět, na jaké jednotlivé poplatky se celkové roční náklady fondu TER rozkládají. Navíc právě rozkrytí jednotlivých položek TER by rozpoutalo větší konkurenční boj, z čehož by profitovali jedině koncoví klienti. Velkým pomocníkem bude nově implementovaná evropská direktiva MiFID. Směrnice o trzích finančních nástrojů MiFID (Markets in Financial Instruments Directive), která byla ve většině evropských zemí implementována letos v listopadu, totiž požaduje, aby distributoři zveřejňovali svoje odměny, respektive náklady strhávané z majetku fondu. Jinými slovy dochází k tomu, že povinnost zveřejňování ročních odměn v podobě distribučních nákladů fondů se přenese přímo na distributory. Dá se ale očekávat, že většina investičních společností vyjde svým distributorům vstříc a rozkryje celkové roční náklady fondu přímo na úrovni investiční společnosti.

JSOU VSTUPNÍ POPLATKY MINULOSTÍ?

Důležitost rozkrytí distribučních poplatků v rámci celkových ročních nákladů fondu TER pramení i z vývoje v rámci odměňování distributorů. Zatímco dříve byli distributoři standardně odměňování v rámci jednorázového vstupního případně výstupního poplatku, nyní se přesouvá váha samotné odměny právě na distribuční poplatky. Distribuční poplatky tak již neslouží výhradně ke svému prvotnímu účelu, kterým bylo pokrýt marketingové a servisní náklady distributorů, ale stává se z nich hlavní odměňovací pilíř. Výhodou pro distributora je skutečnost, že distribuční poplatky nejsou hrazeny jednorázově, ale pravidelně jako podíl ze spravovaného respektive investovaného majetku přes distribuční kanál. Důvod pro rozkrytí distribuční poplatků vychází také z častého tvrzení investičních společností, že zvyšující se distribuční poplatky jsou příčinou pro zvyšování manažerského poplatku, případně celkových nákladů fondu TER.

Z průzkumu společnosti Lipper, který provedla mezi 40 vedoucími představiteli předních evropských investičních společností, vyplynulo, že 77 % z dotázaných je přesvědčeno o nedostatečné transparentnosti ročních distribučních poplatků. Více než polovina dotázaných ze stejného průzkumu došla k závěru, že by mohl v budoucnu zaniknout vstupní poplatek u fondů. Nahrazen by měl být právě distribučním poplatkem. Průzkum společnosti JP Morgan Asset Management rovněž potvrdil přesun odměňování distribučních kanálů na distribuční poplatky. Tedy přesun z jednorázové odměny na pravidelnou dlouhodobou odměnu. Tento přesun byl odstartován nárůstem „levných“ prodejních platforem fondů nebo tzv. fondových supermarketů, které výrazně redukovaly do té doby běžnou výši vstupních poplatků pro konečné investory. Poplatky ovšem nezmizely, pouze se promítly do investice v obměněné podobě, a to právě do distribučních poplatků. Pokud nyní dochází k souběhu vstupních poplatků a distribučních poplatků (myšleno v jejich nové podobě, kdy distribuční poplatky slouží nejen jako krytí marketingu a servisních služeb, ale i jako část odměny) jsou investoři mylně informováni. Prodejní poplatky (náklad) pro investora jsou totiž vyšší, než ve skutečnosti distributoři udávají. Distribuční kanály inkasují odměnu i nad rámec vstupního poplatku.

ANALÝZA

Samotná analýza agentury Lipper se vztahuje na nejtransparentnější fondy v oboru. Bere v úvahu jen ty fondy evropských správců, které ve svých prospektech nebo bilancích měly distribuční poplatky rozkryty. Z fondů domicilovaných v Lucembursku splňovalo tento požadavek 17 % fondů, z fondů domicilovaných v Irsku 10 % fondů a z fondů domicilovaných v Německu jen 1 % fondů.

Analyzovány byly dvě základní třídy fondů. Klasická retailová třída, která je běžně nabízena investorům a třída s klesajícím výstupním poplatkem v čase, tzv. CDSC (Contingent deferred sales charge). Tato třída kompenzuje snižující se výstupní poplatek (back-end load) vyšším manažerským poplatkem. Retailové třídy s klasickým vstupním poplatkem mají nižší distribuční náklady proti třídám s výstupním poplatkem klesajícím v čase. Ročně hrazený distribuční poplatek tak nahrazuje nižší odměnu distributora z klesajícího vstupního poplatku. Výpočty současně dokazují, že u váženého průměru jsou distribuční poplatky nižší. Snižují se tedy v závislosti na rostoucím objemu pod správou. Větší fondy jsou levnější. Důvodem může být skutečnost, že větší fondy mají větší vyjednávající sílu a jsou schopny donutit distributory k „nižším“ odměnám. Pokud bychom se nedívali na průměr, ale na rozložení poplatků, 78 % akciových fondů retalilové třídy má distribuční poplatek v intervalu 0,2 % – 0,8 %. U akciových tříd s klesajícím výstupním poplatkem se distribuční poplatek 75 % fondů nachází v intervalu 0,4 % – 1,2 %.

Zajímavá je proporcionální srovnání distribučního poplatku vzhledem k manažerskému poplatku. Dá se říci, že typicky je podíl distribučního poplatku na manažerském poplatku 45 % (standardní interval je 30 % – 50 %), tedy téměř polovina! Srovnání distribučních poplatků vzhledem k celkovým nákladům fondu je neméně zajímavé. Distribuční poplatek u akciových fondů (retailová třída) tvoří 28 % celkových nákladů fondu. U třídy s klesajícím výstupním poplatkem je to 35 %. Podobná čísla vychází i u dluhopisových fondů, kde má retailová třída podíl distribučních poplatků na TER 28 %, třída s klesajícím výstupním poplatkem má podíl distribučních poplatků ve výši 39 %. U fondů peněžního trhu jsou podíly ještě vyšší. Klasická třída má podíl distribučního poplatku na TER 41 %, třída s klesajícím vstupním poplatkem 43 %.

Srovnání poplatkových struktur mezi americkými a evropskými správci vyznívá lépe pro americké investory. Fondy amerických správců mají nižší poplatky ve všech směrech. Právě u sledovaných distribučních poplatků jsou náklady amerických správců na polovině. V USA jsou ale nižší i manažerské poplatky a tím i celkové náklady fondu TER.

David Urbánek
Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 24-200.

Další články z časopisu FOND SHOP 24-2007:

Zajištěné produkty: okrajové využití
Portrét fondu Raiffeisen Energie Aktien
Portrét fondu Prosperita – OPF globální

Diskuze

	...investování do podílových fondů je předražené?!	Anonym	01. 12. 2007	18:49
	RE: ...investování do podílových fondů je předražené?!	Michal Zháněl	03. 12. 2007	17:08