Fondmarket.cz

Většina investičních specialistů se zaměřuje na to, jak správně nastavit portfolio, jaké typy nástrojů využít, jak správně diverzifikovat, jakým způsobem upravovat portfolio vzhledem k blížícímu se konci investičního horizontu. Otázce „Jak investovat“ by ale měla vždy předcházet otázka „Proč investovat“, jinými slovy, jaké má investor dlouhodobé i krátkodobé cíle, co od investice očekává, jak je pro něj důležitá likvidita, v jaké situaci se nachází. Bez vyjasnění těchto otázek je posouzení výhodnosti investice v podstatě nemožné.
 

Investice jsou pro řadu lidí nástrojem, jak zhodnotit své peníze, jak získat co nejlepší výnos za podstoupení přiměřeného rizika (riziko odpovídající investičnímu profilu). Často jsou investice vnímány v užším slova smyslu jako využití akciových a dluhopisových nástrojů, případně nástrojů peněžního trhu, a to většinou v podobě otevřených podílových fondů. Specialisté se zpravidla zaměřují na využití investic za účelem zhodnocování přebytečných finančních zdrojů klienta.

Mnohem podstatnější je však pro většinu lidí využití těchto nástrojů pro vhodnou správu portfolia tak, aby mohli dosáhnout svých finančních cílů. Nejde jen o práci s přebytečnými zdroji. K tomu je třeba přesně identifikovat tyto cíle a také správně zvolit výši finančních prostředků, které budou v budoucnosti k jejich zajištění potřeba. K tomu slouží osobní (nebo chcete-li rodinný) finanční plán.

Proč investovat?

Hlavním cílem finančního plánu je identifikace finančních cílů a jejich co nejpřesnější vyčíslení, a také potřebného zabezpečení klienta pro případ rizikových událostí (zpravidla krytí finanční rezervou a životním či majetkovým pojištěním). Nastavení vhodného způsobu zajištění těchto potřeb a cílů je až dalším, následujícím krokem. V něm by však již investice měly mít své nezastupitelné místo.

Finanční plán je nástroj, který řeší otázku: „Proč investovat?“ a samozřejmě také pomáhá navrhnout vhodný způsob, jak s finančními prostředky nakládat. Představme si například běžného klienta banky – říkejme mu třeba pan Vomáčka. Pan Vomáčka je relativně bonitní klient. Je mu 28 let, žije s manželkou, zatím nemají děti. Pan Vomáčka přináší do rodinného rozpočtu 35 000 Kč měsíčně, paní Vomáčková 19 000 Kč, na běžném účtu jim leží přibližně 200 000 Kč a nemají žádné závazky.

Pan Vomáčka se o finance trochu zajímá, proto mu neuniklo, že je možné využít běžného účtu bez poplatků za vedení. A tak se rozhodl zrušit svůj stávající účet a všechny prostředky převést na účet nový. V bance jej přivítali s otevřenou náručí a k běžnému účtu mu zároveň nabídli účet spořicí, kde se jeho prostředky budou zhodnocovat lépe, a to bez větších dopadů na likviditu či riziko. A protože má tato banka v nabídce také otevřené podílové fondy, nabídla panu Vomáčkovi výhodnou investici do zajištěného fondu, kam může uložit svých 200 000 Kč, aniž by se musel obávat ztráty. Zároveň však může získat velice zajímavý výnos, což jej pochopitelně zaujalo. Jedinou komplikací je fakt, že by tyto peníze měly ve fondu ležet 6 let, při předčasném výběru by o část prostředků mohl pan Vomáčka přijít. Toto riziko je však ochoten podstoupit.

Pan Vomáčka odchází z banky s úsměvem na tváři. Už nebude zbytečně platit poplatky za to, že bance půjčuje svoje peníze. A co víc, získá lepší zhodnocení svých peněz. Pan Vomáčka má pocit vítěze. Když otevře dveře svého bytu, vyvalí se na něj libá vůně právě připravené večeře. Jeho nejoblíbenější jídlo. Jak nádherné završení tak úspěšného dne. Po večeři se úsměv na tváři paní Vomáčkové začne pomalu měnit v mírně provinilý výraz. Pan Vomáčka tuší, že se něco děje.

„Víš miláčku, když jsem jela nakoupit, abych ti mohla uvařit tvou oblíbenou večeři, tak ten trouba přede mnou hrozně rychle zabrzdil… Ale neboj se, nic se mi nestalo! V servisu mi říkali, že to do týdne opraví.“ Libé pocity pana Vomáčky střídá mírné vystřízlivění.

Když si s vámi život zašpásuje

Pan Vomáčka přemýšlí o tom, jestli si neměl raději zaplatit to havarijní pojištění. Z úvah jej však vytrhne usilovné zvonění a bušení na dveře. „Sousede, asi vám vytekla pračka! Udělejte s tím něco!“ Pan Vomáčka neví, co dřív. Před očima mu běží účty za opravu automobilu, za zničený nábytek u souseda, za malíře, za novou pračku… Pozvolna si uvědomuje, že ve svém rozhodování možná nepostupoval úplně správně. Pocit vítěze střída pocit naprosté porážky. Až mu žena za čtrnáct dní oznámí, že je těhotná, a že budou muset zařídit ten dětský pokoj, tak se zhroutí. Za rok totiž bude potřebovat těch 200 000 Kč, které právě uložil na 6 let.

Možná si pan Vomáčka ještě vzpomene na kamaráda Lojzu, který mu před měsícem povídal něco o finančním plánování. Jenže on se mu vysmál. Ví přece, jak pracovat s penězi. Ví o bezpoplatkových účtech, ví o zajištěných fondech, takže o své peníze nemůže přijít.